Květen 2011

Karma

15. května 2011 v 20:01 | zelenooko |  odddaná služba
Sanskritské slovo karma doslova označuje jednání, aktivitu nebo práci. Ostatní jazyky k němu neposkytují vhodný ekvivalent, proto se toto slovo běžně nepřekládá. Na Západě tento termín poprvé použila ruská teozofistka Helena P. Blavatská (1831-1891). Definovala ji následovně: "Karma je základní kosmický zákon, který ve fyzickém, mentálním a duševním světě spojuje příčinu se svým výsledkem. Každá příčina, ať už největší (jako je pohyb kosmu) nebo nejmenší (jako je pohyb ruky), nezbytně zapříčiní následek." Antropozofista Rudolf Steiner ve svém díle "Manifestation of karma" (z roku 1910) píše: "Bez omezování svobodné vůle člověka, zákon karmy zpětně působí na bytost, která příčinu způsobila, jako zákon akce a reakce."
Tyto definice srozumitelně vysvětlují podstatu tohoto termínu. Steinerovo přirovnání karmy k fyzikálnímu zákonu akce a reakce je sice trefné, nicméně vystihuje pouze malou část mnohem vyššího a subtilnějšího zákonu karmy. Trefné je také prohlášení, že karmický zákon příčiny a důsledku jedná hlavně na individuální rovině a nechává prostor pro svobodnou vůli konatele. Na to obvykle zapomínají kritici východních filozofií, kteří karmu považují za mechanický osud, nutící člověka pasivně čekat na to, co s sebou přinese budoucnost (nihilismus).
Již před Steinerovým a Newtonovým objevem ale lidé znali rčení, která naznačovala určité pochopení řádu akcí a reakcí. Také biblický citát "Jak kdo zaseje, tak také sklidí" (Galatským 6:7) se stal lidovým rčením.
Slovem karma může být míněna jakákoli hmotná činnost přinášející reakce vedoucí k vytvoření dalšího těla nebo také samotná reakce způsobená touto hmotnou činností. Védská písma popisují přesné informace o tom, jaké máme vykonávat činnosti, když chceme dosáhnout určitých specifických výsledků. Popisují, co je třeba dělat, když chce někdo získat bohatství, slávu, spokojenost v rodině apod.
Když se někdo v tomto životě těší úspěchu, slávě, bohatství, kráse nebo vlivu, můžeme z toho usoudit, že v minulém životě vykonal ušlechtilé zbožné skutky a nyní si pouze užívá jejich výsledků. Ale jak naloží s těmito výsadami v tomto životě, je jiná otázka. To už zase závisí na jeho svobodné vůli. Proto můžeme vidět, že ne všichni bohatí a vlivní lidé se chovají správně. Védská písma nám také radí, co nemáme dělat, abychom se vyhnuli negativním reakcím, jako jsou nemoci, chudoba atd. Navíc některé reakce mohou přijít ihned, jiné až po několika životech.



Karma jako reakce


Ať už se nám v tomto životě děje cokoli, jedná se pouze o výsledky činností, které jsme vykonali v tomto nebo minulých životech. Nejedná se o slepou náhodu, ale o výsledky činností, pro které jsme se sami ze své svobodné vůle rozhodli. Někdy se stává, že lidé, kteří žijí velice zbožně a správně, jsou i přesto vystaveni mnoha utrpením. Tyto současné bolesti ale jen poukazují na nějaké nesprávné činy v minulosti. Z toho je možné se poučit a v tomto životě již jednat patřičně. I ten, kdo vede úspěšný život, získává výsledy svých činů. Život v hmotném světě a řetěz akcí a reakcí jsou neoddělitelné. Je to jako dlouhý film akcí a reakcí a jeden život představuje pouze několik jeho snímků. Když se rodí dítě, na jeho tělo se můžeme dívat jako na začátek další série akcí a reakcí a smrt je jen jejich koncem. Z tohoto vysvětlení je jasné, proč se někdo může narodit v bohaté rodině a někdo jiný v chudé, i když oba dva mohou přijít na svět ve stejnou dobu, na stejném místě a za stejných okolností. Kdo si s sebou nese zbožné výsledky (dobrou karmu), narodí se v bohaté rodině a ten, kdo je zatížen bezbožnými reakcemi (špatnou karmou), narodí se v rodině chudé.
Slovo reinkarnace pochází z latiny. Re znamená "opakovaně" a inkarnare "vytvořit maso". Reinkarnace představuje stěhování duše spolu se subtilním (astrálním) tělem z jednoho hrubohmotného (fyzického) těla do dalšího určeného individuální karmou (výsledky svých činností). Reinkarnace je tedy proces řízený zákonem karmy.


Reinkarnace a Védy


Výjimečné postavení mezi alternativními pohledy zastává védská tradice, která se vyznačuje pradávným původem a věrohodností založenou na vůbec nejstarších textech na světě - Védách. Bez přehánění lze říct, že védská ("indická") filozofie je nepřekonatelná v přesnosti i barvitosti, s jakou popisuje stěhování duše. Starodávná védská filozofická písma předkládají neobyčejně podrobné informace o průběhu reinkarnace. Indické lidové příběhy jsou plné motivů, které přijímají stěhování duše jako přirozené faktum a dokonce i dnes Indové považují za samozřejmost, že smrt je vlastně výměna těla a že duše v putování existencí pokračuje v novém zrození.
Názory na reinkarnaci, se kterými se dnes můžeme ve světě setkat, mají často svůj původ v indických védských písmech, hlavně v Bhagavad-gítě a v Upanišadách.1


1přezvato ze stránek Haré Krišna







Myslitelé, kteří oceňovali védskou literaturu

15. května 2011 v 19:59 | zelenooko |  odddaná služba
Ačkoli první indologové ve své misionářské horlivosti Védy široce haněli jako primitivní mytologii, mnozí z největších světových myslitelů Védy obdivovali coby ohromnou studnici vyspělého vědění a vznešeného myšlení.

Arthur Shopenhauer, proslulý německý filozof a spisovatel, napsal: "… (ve Védách) se setkávám s hlubokými, originálními, ušlechtilými myšlenkami… prodchnutými vznešenou a posvátnou vážností."

Jeden z prvních amerických spisovatelů, populární Ralph Waldo Emerson četl Védy každý den. Emerson napsal: "Za nádherný den jsem vděčil Bhagavad-gítě."

Henry David Thoreau řekl: "Ráno koupu svůj intelekt v úžasné filozofii Bhagavad-gíty… ve srovnání s níž… se náš moderní svět a jeho literatura jeví nedorostle a bezvýznamně."


(Emersonovo a Thoreauovo porozumění literatuře Védanty bylo tak velké, že vešli ve známost jako američtí transcendentalisté. Jejich díla obsahují mnoho myšlenek pocházejících z védské filozofie.)


Dalšími slavnými osobnostmi, které hovořily o velikosti Véd, byl Alfred North Whitehead (britský matematik, logik a filozof), který pronesl: "Védanta je tou nejimpozantnější metafyzikou, kterou kdy lidská mysl mohla pojmout."


Dále Julius Robert Oppenheimer, vývojář principu atomové bomby, prohlásil: "Védy jsou tou největší výsadou tohoto století." Během výbuchu první atomové bomby Oppenheimer citoval několik veršů z jedenácté kapitoly Bhagavad-gíty. Například: "jsem smrt, příčina zničení světů…" Když byl Oppenheimer dotázán, zdali je toto první nukleární exploze, významně odpověděl: "Ano, v moderní době," čímž naznačoval, že dříve pravděpodobně docházelo ke starověkým nukleárním explozím.

Lin Yutang, čínský učenec a spisovatel, napsal: "Indie byla učitelem Číny v trigonometrii, kvadratických rovnicích, jazykovědě, fonetice… " a tak dále.

Francois Voltaire prohlásil: " …vše k nám přišlo z břehů Gangy."



Šríla Prabhupáda jeho život

6. května 2011 v 19:57 | zelenooko |  odddaná služba
Šrí Šrímad Abhaj Čaranáravinda Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda přišel na tento svět 1. září 1896 v Kalkatě, v Indii. Jeho otec Gour Móhan De, obchodník s textilem, a matka Rádžní mu dali jméno Abhaj Čaran. Podle bengálské tradice rodiče pozvali astrologa, aby dítěti sestavil horoskop. Astrologova předpověď byla opravdu pozoruhodná: až dosáhne věku sedmdesáti let, přeplaví se přes oceán a stane se významným náboženským kazatelem a otevře 108 chrámů. Gour Móhan byl čistý vaišnava a vychovával svého syna k vědomí Krišny. Jeho rodiče byli rovněž vaišnavové, a tak se Gour Móhan za celý svůj život nedotkl masa, vajec ani kávy nebo čaje.

Svého duchovního mistra, Šrílu Bhaktisiddhántu Sarasvatího Gósvámího, potkal poprvé v Kalkatě v roce 1922. Bhaktisiddhánta Sarasvatí, význačný představitel filozofie oddanosti a zakladatel šedesáti čtyř védských ústavů (Gaudíja Math), si vzdělaného mladého muže oblíbil a přesvědčil ho, aby svůj život zasvětil rozšiřování védského poznání. Šríla Prabhupáda se stal jeho žákem a o jedenáct let později byl v Allahabádu obřadně zasvěcen. Již při jejich prvním setkání v roce 1922 požádal Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura svého budoucího žáka Šrílu Prabhupádu, aby šířil védskou moudrost v angličtině.

V následujících letech napsal Šríla Prabhupáda komentář k Bhagavad-gítě, podporoval Gaudíja Math a v roce 1944 začal bez pomoci vydávat anglicky psaný čtrnáctideník "Back to Godhead" (Návrat k Bohu). Sám ho editoval, přepisoval rukopisy, obstarával korektury a dokonce i osobně prodával jednotlivá čísla. Jeho žáci nyní pokračují s vydáváním tohoto časopisu po celém světě v různých jazycích. V roce 1947 odměnila gaudíja-vaišnavská společnost Šrílu Prabhupádu za jeho filozofickou učenost a oddanost titulem "Bhaktivédánta".
Roku 1950, ve věku padesáti čtyř let, Šríla Prabhupáda opustil rodinný život a odešel do ústraní, aby mohl věnovat více času studiím a psaní. Odjel na posvátné místo Vrindávana, kde žil za velice skromných podmínek v historickém chrámu Rádhá-Dámódara. Zde několik let zasvětil hlubokému studiu a psaní. V roce 1959 vstoupil do stavu sannjása. V chrámu Rádhá-Dámódara začal pracovat na svém životním díle, mnohosvazkovém překladu a výkladu osmnácti tisíc veršů Šrímad-Bhágavatamu (Bhágavata Purány). Zde také napsal knížku "Snadná cesta na jiné planety".
V roce 1965, po vydání prvních tří svazků Šrímad-Bhágavatamu, odjel na lodi do New Yorku. Byl prakticky bez peněz, ale věřil v naplnění poselství svého duchovního mistra. Toho dne, kdy přistál v Americe a spatřil šedivou mlhu nad vrcholky mrakodrapů, si zapsal do deníku: "Můj milý Krišno, jsem si jist, že když tento transcendentální vzkaz pronikne do jejich srdcí, určitě se rozradostní a osvobodí se ze všech nepříjemných životních situací." Bylo mu šedesát devět let, byl sám a neměl prakticky žádné hmotné zázemí. Jeho bohatstvím bylo duchovní poznání a oddanost, které mu byly zdrojem nevyčerpatelné síly a inspirace. Harvey Cox, spisovatel a teolog z harvardské univerzity, o něm napsal: "Ve velice pokročilém věku, kdy většina lidí již jen usíná na vavřínech, se vydal splnit přání svého duchovního učitele a odjel na náročnou cestu do Ameriky. Šríla Prabhupáda je samozřejmě dalším z tisíců učitelů, ale zároveň je výjimečný, je jedním z tisíce, možná jedním z miliónu."
V roce 1966 Šríla Prabhupáda založil Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (International Society for Krishna Consciousness, ISKCON), což je oficiální název Hare Krišna hnutí. V následujících letech se k němu připojily desítky tisíc následovníků, založil více než sto chrámů a ášramů a vydal mnoho knih. Jeho úspěch je zvláštní tím, že dokázal přenést starověkou indickou duchovní kulturu do západního světa dvacátého století.
V roce 1968 poslal Šríla Prabhupáda tři manželské páry, aby přivezly vědomí Krišny do Anglie. Nejprve se o ně staraly hinduistické rodiny, které si vážily jejich poslání, ale brzy do podvědomí obyvatel Londýna pronikly svým zpíváním na Oxford Street. V novinách se objevovaly články: "Hare Krišna zní Londýnem" a mahá-mantra si získala popularitu. Člen skupiny The Beatles, George Harrison, který znal Šrílu Prabhupádu a mahá-mantru již před příjezdem oddaných do Anglie, zařídil nahrání a vydání LP desky u gramofonové společnosti Apple Records a Hare Krišna mantra se stala hitem v několika zemích.
Když Šríla Prabhupáda přijel do Anglie, přijal ho jako svého hosta John Lennon, protože oddaní teprve dokončovali práce na londýnském chrámu nedaleko Britského muzea. V listopadu 1969 byl chrám slavnostně otevřen - byl to první chrám Rádhy a Krišny v Evropě. Hnutí se rozrůstalo. George Harrison daroval Šrílovi Prabhupádovi nádhernou venkovskou usedlost, která se nyní nazývá Bhaktivédanta Manor a je hlavním střediskem Hare Krišna hnutí v Anglii. Mnoho nových oddaných Krišny se začalo objevovat ve všech světových velkoměstech. Začali veřejně zpívat Hare Krišna mahá-mantru a roz šířiovat Prabhupádovy knihy. Začali pořádat festivaly, přednášky a rozdávat milióny porcí lahodného jídla obětovaného Krišnovi ("prasádam").
ISKCON tak jistě ovlivnil životy stovek tisíců lidí. A. L. Basham, jeden z předních odborníků v oblasti indických dějin a kultury, napsal: "Hare Krišna hnutí vyrostlo téměř z ničeho během necelých dvaceti let a je nyní známé na celém Západě. To je důležitá událost v dějinách západního světa." Přes svůj pokročilý věk uspořádal Šríla Prabhupáda mnoho kazatelských cest, které ho zavedly do šesti světadílů, a během pouhých dvanácti let čtrnáctkrát objel zeměkouli. Navzdory namáhavému programu nikdy nepřestal psát. Jeho spisy tvoří celou knihovnu védské filozofie, náboženství, literatury a kultury.
Šríla Prabhupáda inspiroval své žáky, aby zakládali zemědělské farmy po celém světě a vytvářeli společenství podle védských zásad. Také si přál zavést do škol védský systém základního a středního vzdělání a v roce 1978 již bylo založeno více než deset takových škol v různých částech světa. Šríla Prabhupáda dal také podnět k výstavbě rozsáhlého mezinárodního střediska v Šrídhám Májápuru v západním Bengálsku v Indii, kde je plánována výstavba města založeného na védských duchovních hodnotách. Podobnými projekty jsou Mezinárodní dům pro hosty a Krišna-Balaráma Mandir ve Vrndávanu. Jsou to střediska, kde lidé z celého světa mohou vytěžit bezprostřední poznatky o vaišnavské kultuře.
Nejvýznamnějším přínosem Šríly Prabhupády jsou však jeho knihy. Jejich věrohodnost, hloubka a jasnost je vysoce oceňována akademickými kruhy a na mnoha středních a vysokých školách se jich používá jako učebnic. Garry Gelade, profesor na Filozofické fakultě Univerzity v Oxfordu, o nich napsal: "Těchto knih si lidé musí vážit. Zapůsobí na každého, kdo je bude číst s otevřenou myslí, bez ohledu na jeho víru či filozofické zaměření." Dr. Larry Shinn, děkan Fakulty vědy a umění na Bucknellově univerzitě, napsal: "Prabhupádova osobní zbožnost mu dává skutečnou autoritu. Šríla Prabhupáda uchvacoval dokonalou znalosí písem a neobvyklou hloubkou realizace. Dal nám vyjímečný příklad, neboť skutečně žil tím, co učil." Jeho knihy již byly přeloženy do více než padesáti jazyků. V roce 1972 bylo pro vydávání děl Šríly Prabhupády založeno nakladatelství The Bhaktivendanta Book Trust (BBT), které je dnes největším nakladatelstvím knih z oblasti indického náboženství a filozofie.

Až do svého odchodu z tohoto hmotného světa (14.11.1977) Šríla Prabhupáda osobně dohlížel na růst společnosti, která se rozvinula v celosvětové hnutí, s více než sty ášramy, školami, chrámy, vědeckými ústavy a zemědělskými usedlostmi. V čestině také vyšla biografie Šríly Prabhupády pod názvem "Prabhupáda", kterou napsal jeden z jeho nejbližších žáků, Satsvarúpa dás Gósvámí.










Šríla Prabhupáda vypráví krátké příběhy

6. května 2011 v 19:49 | zelenooko |  odddaná služba
Když jeden z Prabhupádových žáků opustil bez dovolení Hongkong, kde měl kázat, Šríla Prabhupáda nebyl vůbec spokojený. Když se pak s žákem setkal v jiné zemi, pokáral ho: "Jak si mohl odjet pryč, darebáku?" Pak vyprávěl příběh převzatý od básníka Kálídáse.
Jakýsi muž seděl na konci větve a řezal ji v místě mezi sebou a kmenem stromu. Jeden kolemjdoucí si všiml, jaké muži hrozí nebezpečí, a zavolal na něj: "Jestli budete dál řezat, spadnete dolů!"
"Běž pryč a starej se o své," odpověděl muž na větvi. "Tebe tak budu poslouchat." A pokračoval v řezání, až se větev zlomila a spadl na zem. Pak se rozběhl za poutníkem, který ho předtím varoval: "Poslechni, ty musíš být astrolog, když dokážeš takhle předvídat budoucnost!"
"To je definice darebáka," dodal Prabhupáda. "Ten, kdo někam jde, ale neví kam. Jako ty," řekl žákovi. "Opustil jsi Hongkong, ale přitom jsi nevěděl, co budeš dělat dál."
Jednou Prabhupáda vyprávěl příběh o smrti Sargala Singha, aby vysvětlil, jak je bláhové někoho slepě následovat.
Sargal Singh byl nesmírně milý jednomu kupci. A tak když Sargal zemřel, oholil si obchodník na znamení smutku hlavu a oblékl si černé šaty. Když pak do obchodu zavítal zákazník, zeptal se obchodníka, kdo zemřel.
"Sargal Singh zemřel," odpověděl obchodník. Zákazník nechtěl vypadat jako hlupák, a tak se ani nezeptal, kdo Sargal Singh byl, nýbrž si také oholil hlavu a oblékl černé šaty. Další obyvatelé města ho začali napodobovat, protože ani oni nechtěli vypadat jako hlupáci. Pokaždé, když se jich někdo zeptal, kdo zemřel, odpovídali: "Zemřel Sargal Singh."
Když králův ministr viděl tolik truchlících obyvatel města, rovněž si oblékl smuteční šaty a oholil hlavu. Ale když ho spatřil král, začal se vyptávat: "Proč nosíš smutek, a za koho?"
"Nosím smutek za Sargala Singha," odpověděl ministr. Nato se král zeptal: "Kdo to byl?" Ministr nebyl schopen dát králi odpově¤, a tak mu král nařídil, že to musí zjistit. Ministr se tedy začal vyptávat. A vytával se tak dlouho, až se nakonec dostal ke kupci.
"Kdo je Sargal Singh?" zeptal se ho.
A kupec odpověděl: "Sargal Singh byl můj osel, kterého jsem měl nesmírně rád."
Přeložil Oldřich Janota
Editoval Punya-pálaka dás

Tělo nemá s duší nic společného

6. května 2011 v 19:46 | zelenooko |  odddaná služba
Přednáška A.Č. Bhaktivédánty Swamiho Prabhupády ze Šrímad-Bhágavatamu 2.9.1, Tokio, 20. dubna 1972

sri-suka uvaca
atma-mayam rte rajan parasyanubhavatmanah
na ghatetartha-sambandhah svapna-drastur ivanjasa


Šrí Šukadéva Gósvámí řekl: "Ó králi, pokud člověk není ovlivněn matoucí energií Nejvyšší Osobnosti Božství, nepřichází v úvahu spojení čisté duše, jež má čisté vědomí, s hmotným tělem. Tento vztah je stejný, jako když člověk vidí své tělo jednat ve snu."
(Šrímad-Bhágavatam 2.9.1)

Mnoho lidí se ptá: "Jak živá bytost, která byla s Krišnou, spadla do hmotného světa?" Zde je odpověď. Pokleslá živá bytost je v této situaci vlivem Pánovy hmotné energie. Ve skutečnosti nepoklesla. Uvádí se příklad: Když přes měsíc letí mraky, zdá se, že se měsíc pohybuje. Měsíc se však ve skutečnosti nehýbe. Také živá bytost nepoklesla, protože je duchovní jiskra Nejvyššího. Myslí si však: "Poklesla jsem. Jsem hmotná. Jsem toto tělo."

Tělo nemá s duší nic společného. S tím můžeme mít zkušenost. Tělo se mění, umírá, ale já jsem stejný. Představu, že jsme s tělem nějak spojení, vytváří klamná energie Krišny. Tato energie se vyvine, když na Krišnu zapomeneme.

Jinak vyjádřeno, naše iluzorní ztotožňování se s tělem je jen následek toho, že jsme zapomněli na Pána. Chtěli jsme zapomenout; chtěli jsme se vzdát Krišny a užívat si hmotného světa. Krišna nám proto dává příležitost. Když například hrajete určitou roli v divadle a máte přitom pocit "Jsem král", pak můžete svou roli zahrát výtečně. Jestliže si však myslíte, "Jsem Karandhara" (žák z publika), pak krále tak dobře nezahrajete. Musíte se do role vcítit. Hrajete-li roli krále, musíte věřit, že král opravdu jste a mít jeho odvahu. Musíte zapomenout na to, že jste Karandhara. Potom můžete roli zahrát výborně a diváci to ocení. Jestliže si však myslíte "Jsem Karandhara a hraji krále," nemůžete hrát přesvědčivě.

Protože jsme chtěli hrát roli Krišny, nejvyššího poživatele, Krišna nám dává možnost: "Ano, můžeš se cítit jako Já." Pocit "Jsem pán, jsem král, jsem Krišna, jsem Bůh" vytváří Krišna: "Tak dobře, když chceš hrát roli krále, dám ti k tomu odpovídající výcvik."

Režisér se ve vás snaží vyvolat pocity příslušící roli, kterou hrajete. V mládí jsem hrál ve hře o Pánu Čaitanjovi roli Advaity Áčárji. Náš režisér Amritlál Bose mi stále opakoval: "Musíš se cítit jako Advaita Áčárja." Když jsem pak pod jeho vedením svou roli zahrál, všichni diváci v hledišti plakali. Bylo to jen divadlo, ale na diváky opravdu zapůsobilo.

Ani my nemáme nic do činění s hmotným světem, ale klamná energie nás naučila uvažovat "jsem Ind", "jsem Američan", "jsem intelektuál", "jsem dělník", "jsem to", "jsem ono", "musím udělat tohle", "mám tolik povinností". To jsou všechno iluze. S žádným z těchto nesmyslů nemáme nic společného, a přesto je bereme velmi vážně: "Musím jednat takto. Jsem to. Jsem ono."

Vysvětlení je zde: atma-mayam rte rajan parasyanubhavatmanah: "Pokud člověk není ovlivněn matoucí energií Nejvyšší Osobnosti Božství, nepřichází v úvahu spojení čisté duše, jež má čisté vědomí, s hmotným tělem." Člověk, kterému se něco zdá, může ze snu zakřičet: "Tady je tygr, tygr! Zachraňte mě!" Člověk, který bdí a sleduje to, může říci: "Kde je tygr? Proč křičíš?" Snící člověk však opravdu cítí, že ho napadl tygr. Proto tento verš uvádí příklad snu: na ghatetartha-sambandhah svapna-drasöur ivanjasa. Vztah duše s tělem postrádá smysl, je to, jako když si člověk vytváří představu ve snu. Zdá se mu, že vidí tygra, a tak vytváří hrůzostrašnou situaci. Není se však čeho bát - žádný tygr tam není. Onu situaci vytvořil sen.

My jsme si podobně vytvořili hmotný svět a hmotné činnosti. Lidé pobíhají kolem: "Ó, já jsem ředitel. Já jsem majitel továrny. Já jsem tohle, já jsem tamto. Známe jeho taktiku. Musíme porazit naše soupeře." Tyto věci vznikají stejně, jako když si člověk ve snu vytváří určitou situaci - svapna-drasöur ivanjasa.

V případě, že se tedy někdo zeptá, "kdy jsme přišli do styku s hmotnou přírodou?" odpověď zní, že jsme s ní do styku nepřišli. Vlivem vnější energie si myslíme, že jsme s ní ve styku. Ve skutečnosti nejsme pokleslí. Nemůžeme být pokleslí. Pouze jsme vytvořili situaci, ve které si myslíme, že jsme poklesli. Tuto situaci nám ve skutečnosti dává Krišna. Protože jsme Ho chtěli napodobovat, Krišna nám k tomu poskytl příležitost: "Dobrá, chceš Mě napodobovat? Chceš být napodobeninou krále na jevišti? Dobře, můžeš se tak cítit. Hraj takto. Dělej tohle. Lidé ti budou tleskat: ,Ach, jak úžasný král!'"

Každý v hmotném světě tedy hraje nějakou roli. "Chci se stát předsedou vlády." "Chci být velkým obchodním magnátem." "Chci se stát vůdcem." "Chci být filosofem." "Chci být vědcem." Snaží se hrát všechny tyto role a Krišna jim k tomu dává možnosti: "Budiž."

Všechno je to ale hloupost. Pouhé snění. Když se vám něco zdá, v dalším okamžiku je sen pryč a všechny věci ze snu zmizí. Tygr je pryč, džungle je pryč. Podobně dokud má člověk tělo, může si myslet: "Jsem zodpovědný vedoucí; jsem to; jsem ono," nicméně jakmile je s tělem konec, zmizí i tyto představy.

Krišna říká mrtyuù sarva-haras caham: "V podobě smrti pohlcuji vše." Jen pomyslete na svůj minulý život. Předpokládejme, že jste byli král nebo něco podobného. Z Bhrigu-samhity bylo zjištěno, že jsem byl v minulém životě významný lékař s neposkvrněným charakterem, bez hříchů. To nevím. Možná. Já si však nevzpomínám, že bych byl lékař. Co my můžeme vědět? Možná, že jsem byl velmi vlivný lékař s dobře zavedenou praxí, ale kde to všechno je? Vše je pryč.

Naše spojení s hmotou je jako sen. Nejsme pokleslí. V každém okamžiku tedy můžeme oživit naše vědomí Krišny. Osvobodíme se, jakmile pochopíme: "Nemám s hmotou nic společného. Jsem jen Krišnův věčný služebník." Někdy se stává, že hrůzyplný sen začne být natolik nesnesitelný, že jej přerušíme. Podobně můžeme v jakémkoliv okamžiku přerušit spojení s hmotou, jakmile v sobě probudíme vědomí Krišny. "Krišna je můj věčný Pán. Já jsem Jeho služebník." To je všechno. To je způsob. Děkuji vám mnohokrát.

(Z připravované knihy Naše původní postavení.)