Duben 2011

Zpívání svatého jména

27. dubna 2011 v 19:18 | zelenooko |  odddaná služba
Pán pak všem obyvatelům Navadvívu nařídil zpívat Hare Krišna mantru a v každém domě začali pravidelně provádět sankirtan.
(Všichni oddaní zpívali společně s Hare Krišna maha-mantrou tuto oblíbenou píseň:) "Haraye namah, krsna yadavaya namah / gopala govinda rama sri-madhusudana."
Když tímto způsobem začalo sankirtanové hnutí, nebylo v Navadvípu slyšet nic jiného, než slova "Hari! Hari!", bubnování na mridangu a řinčení činelků.
Když místní muslimové slyšeli zvučnou vibraci Hare Krišna mantry, rozzuřeně si stěžovali a Kázího.
Večer vtrhl rozhněvaný Čánd Kází do jednoho domu, a když viděl, že probíhá kirtan, rozbil mridangu a a promluvil následovně.
"Tak dlouho nenásledovali zásady hinduistického náboženství, avšak nyní je následujete s velkým nadšením. Mohu vědět, kdo vám k tomu dává sílu?"
"Nikdo nesmí v ulicích města provádět sankirtan. Dnes vám tento prohřešek promíjím a a vracím se domů."
"Příště až někoho uvidím konat sankirtan, potrestám ho nejen tím, že mu zabavím veškerý majetek, ale také z něho udělá muslima."
Když to Kází řekl, vrátil se domů. Oddaní otřesení tím, že měli zakázáno zpívat Hare Krišna, přišli za Pánem Čaitanjou Mahaprabhuem.
Pán Čaitanja nařídil: "Jděte provádět sankirtan ! Dnes zabiju všechny muslimy!"
Všichni obyvatelé se vrátili domů a začali provádět sankirtan. Kvůli Kázího nařízení však nebyli bezstarostní, ale stále plní úzkosti.
Pán věděl, že jsou lidé v mysli sužování úzkostí, a tak je svolal dohromady a promluvil k nim následovně.
"Dnes večer budu v každém městě provádět sankírtan, a tak byste měli všichni jít večer město ozdobit."
"Večer v každém domě zažehněte pochodně. Všechny vás ochráním. Uvidíme, jaký Kází přijde zastavit náš kirtan!"
Večer vyšel Pán Gaurasundara ven a utvořil tři skupiny na provádění kirtanu. Ve vedoucí skupině skupině tančil Thákura Haridása a v prostřední skupině tančil s velkou radostí Advaita Áčarja.
Samotný pán Gaurasundara tančil v zadní skupině, společně se Šrí Nitjánandou Prabhuem.
Šríla Vrindávana dása Thákura tuto událost Pánovou milostí obšírně popsal ve své Čaitanja-mangale (nyní Čaitanja-bhagavata).
Tak prováděli kirtan a procházeli každý kout města, až nakonec dorazili ke Kázího dveřím.
Lidé pod ochranou Pána Čaitanji rozzlobeně reptali a vydávali mohutný řev a taková nevázanost je úplně pobláznila.
Hlasité zpívání Hare Krišna mantry Kázího velice vyděsilo, a proto se schoval ve svém pokoji. Poté,
co slyšel, jak lidé rozzuřeně protestují a reptají, raději nevycházel z domu.
Někteří velice rozhorlení lidé začali přirozeně Kázímu oplácet jeho chování pustošením jeho domu a květinové zahrady. Šríla Vrindávana dása Thákura tuto událost obšírně popsal.
Když potom Šrí Čaitanja Maháprabhu dorazil do Kázího domu, sedl si ke dveřím a poslal některé vážené osoby, aby Kázího zavolaly.
Když Kází přišel se skloněnou hlavou, Pán mu vzdal patřičnou úctu a nabídl mu místo k sezení.
Pán přátelským tónem pravil: "Pane, přišel jsem do tvého domu jako host, ale když jsi Mě spatřil, schoval ses ve svém pokoji. Co je toto za etiketu?"
Kází odpověděl: "Přišel jsi do mého domu v hněvivé náladě, a tak abych Tě uklidnil, nevyšel jsem hned, ale dál jsem se skrýval."
"Přicházím za Tebou nyní, když ses uklidnil. Je to pro mne velké štěstí, mít hosta, jako jsi Ty."
"V našem vesnickém vztahu byl Nílámbara Čakravatí Thákura můj strýček. Takový vztah je silnější než tělesné vztahy."
"Nílámbara Čakravatí je tvůj děd z matčiny strany, a vzhledem k tomuto vztahu jsi můj synovec."
"Když se synovec rozzlobí, jeho strýc to snáší, a když se strýc dopustí prohřešku, synovec to nebere příliš vážně."
Takto spolu Kází a pán hovořili v náznacích a nikdo nezasvěcený nemohl pochopit skrytý význam jejich rozhovoru.
Pán řekl: "Můj drahý strýčku, přišel jsem do tvého domu jen proto, abych ti položil několik otázek." "Ano," odvětil Kází, "jen do toho. Jen mi svěř, co máš na mysli."
Pán řekl: "Piješ kravské mléko; kráva je tedy tvoje matka. A býk pomáhá s pěstováním obilí pro tvoji obživu; proto je tvým otcem."
"Jelikož jsou býk a kráva tvým otcem a matkou, jak je můžeš zabíjet a jíst? Co je to za náboženskou zásadu? Kde bereš tu odvahu dopouštět se tak hříšných činností?"
Kází odpověděl:"Ty máš svoje písma zvaná Védy a Purány a my máme zase naše písmo známé jako svatý Korán."
"Podle Koránu existují dvě cesty pokroku - podporováním sklonů k požitku a omezováním sklonů k požitku. Na cestě omezování připoutanosti (nivrtti-márga) je zabíjení zvířat zakázané."
"Na cestě hmotných činností jsou dána usměrnění pro zabíjení krav. Provádí - li se toto zabíjení podle pokynů písem, pak to není hřích."
Kází jako vzdělaný učenec Čaitanju Maháprabhua vyzval: "Ve Tvých védských písmech se vyskytuje nařízení týkající se zabíjení krav. Na jeho základě konali velcí mudrci oběti, při kterých se zabíjeli krávy."
Pán svojí okamžitou odpovědí Kázího argument vyvrátil:"Védy zabití krávy jasně zakazují. Každý hinduista se proto zabíjení krav vyhýbá, ať je to kdokoliv."
"Ve Védách a Puránách jsou dána nařízení, která říkají, že živou bytost můžeme zabít za účelem experimentu, dokážeme - li ji zase oživit."
"Velcí mudrci proto někdy zabíjeli staré krávy a pronášením védských manter je v zájmu dokonalosti přiváděli zpátky k životu."
"Zabití a znovuoživení takových starých a churavých krav vlastně nebylo zabití, ale velice prospěšný skutek."
"Dříve žili mocní brahmanové , kteří mohli takové pokusy za použití védských manter provádět, ale nyní vlivem Kali-jugy brahmanové už tak mocní nejsou. Zabíjení krav a býků pro jejich znovuzrození je proto zakázané."
",V tomto věku Kali je zakázáno pět činností: oběť koně, obeť krávy, přijetí stavu odříkání, obětování masa předkům a početí dětí s bratrovou manželkou."
"Jelikož vy muslimové nedokážete přivést zabité krávy zpět k životu, nesete za jejich zabíjení zodpovědnost. Jděte proto do pekla a neexistuje způsob, jak byste mohli být osvobozeni."
"Ti, kdo zabíjejí krávy, jsou odsouzeni hnít v pekelných životních podmínkách tolik tisíc let, kolik má kráva chlupů na těle."
"Ve vašich písmech je mnoho chyb a klamných představ. Jejich sestavytelé neznali podstatu poznání, a tak uvedli přikázání, která jsou v rozporu s rozumem a nemohou obstát."
Když Kází vyslechl tyto výroky Šrí Čaitanji Maháprabhua, byl ohromen a došla mu slova. Pořádném uvážení přijal porážku a promluvil následovně.
"Můj drahý Nimáji Pandite, vše, co jsi řekl, je pravda. Naše písma se vyvinula teprve nedávno a nejsou ani logická, ani filosofická."
"Vím sice, že naše písma jsou plná výplodů představivostí a chybných myšlenek, ale protože jsem muslim, kvůli své společnosti je přijímám, přestože nejsou dostatečně podložená."
Kází učinil závěr: "Úvahy a argumenty v písmech pojídačů masa nejsou příliš rozumné." Když to Šrí Čaitanja Maháprabhu slyšel, usmál se a zeptal se ho dále.
"Můj drahý strýčku, rád bych se tě zeptal na další věc. Řekni mi prosím pravdu a nesnaž se mne podvést."
"Ve Tvém městě se neustále zpívá svaté jméno a hlasitá hudba, zpěv a tanec nikdy nekončí."
"Jako muslimský starosta máš právo se postavit proti provádění hinduistických obřadů, ale ty je nyní nezakazuješ. Nechápu proč."
Kází řekl:"Každý ti říká Gourahari, chtěl bych Tě také oslovit tímto jménem."
"Prosím slyš, ó Gourahari! Půjdeš-li se mnou do ústraní, vysvětlím Ti tam, jaký to má důvod."
Pán odpověděl: "Všichni tyto lidé jsou Mými důvěrnými společníky, takže můžeš mluvit zcela otevřeně."
Kází řekl:"Když jsem přišel do domu hinduistů, rozbil buben a zakázal společné zpívání, té noci se mi zjevil hrůzostrašný, hlasitě řvoucí lev s lidským tělem a lví tváří."
"Ve spánku mi skočil na hruď, hrozivě se smál a skřípal zuby."
"Položil mi na hruď své drápy a vážným hlasem řekl: "Teď ti roztrhnu hruď vejpůl za to, že jsi rozbil ten buben!"
",Zakázal jsi společné zpívání Mích jmen, a proto Tě musím zničit!"Hrozně jsem se ho bál, a tak jsem zavřel oči a třásl se strachy."
"Když ten lev vyděl, jak jsem vyděšený, řekl: "Porazil jsem tě jen proto, abych ti dal za vyučenou, ale musím k tobě být milostivý."
"Protože jsi toho dne nenapáchal příliš velkou škodu, odpustil jsem ti a nepřipravím tě o život."
"Jestli však uděláš ještě jednou, nebudu to tolerovat. Zabiju tě s celou tvojí rodinou a všemi pojídači masa."
"Když to lev dořekl, zmizel, ale já jsem z Něho měl velký strach. Jen se podívej, jaké mám na hrudi škrábance od Jeho drápů."
Jakmile Kází dovyprávěl, ukázal svou hruď. Všichni, kdo tam byli, ho slyšeli a viděli i škrábance, a tak tomu úžasnému příběhu uvěřili.
Kází pokračoval: "Nikomu jsem o tom neřekl, ale toho dne mne přišel navštívit jeden z mích služebníků."
Přišel ke mně a řekl: "Když jsem šel, abych zastavil společné zpívání, vyšlehli mi najednou do tváře plameny."
"Shořel mi celí plnovous a na tvářích jsem měl puchýře. 'Každý sluha, který tam šel, líčil to samé."
"Když jsem to vyděl, měl jsem hrozný strach. řekl jsem jim, aby už společnému zpívání nebránily a raději seděli doma."
"Jakmile se pojídači masa doslechli, že bude ve městě probíhat ničím nerušené zpívání, přišli si všichni stěžovat."
"Náboženství hinduistů se tu neomezeně rozmáhá. Neustále se tu ozývá volání Hari! Hari! Nic jiného neslyšíme."
"Jeden pojídač masa řekl:,Hinduisté opakují Krišna, Krišna, smějí se, pláčou, tančí, zpívají, válejí se po zemi, a potírají si těla prachem."

"Hinduisté křičí Hari, Hari a dělají velký rámus. Pokud to uslyší král [pátasáha], zajisté tě potrestá."

Já jsem se těch javanů zeptal: "Vím, že ti hinduisté mají ve zvyku pronášet Hari, Hari."
"Oni pronášejí Hari, protože je to jméno jejich Boha. Vy jste ale muslimové, pojídači masa. Proč tedy vy pronášíte jméno hinduistického Boha?"'

Jeden pojídač masa řekl: "Někdy si hinduisty dobírám. Někteří z nich se jmenují Krišnadása a někteří Rámadása."

"Někteří z nich mají jméno Haridása. Neustále volají Hari, Hari, a tak jsem si myslel, že by chtěli někomu vykrást dům." (Pozn.: Další váznam slov "Hari, Hari" je "kradu, kradu".

"Od té doby můj jazyk stále opakuje Hari, Hari. Nechci to říkat, ale můj jazyk to přesto říká. Nevím, co mám dělat."

Další pojídač masa řekl: "Pane, prosím poslouchejte. Od toho dne, kdy jsem si z některých hinduistů takto tropil žerty, můj jazyk opakuje Harre Krišna mantru a nemůže s tím přestat. Nevím, jaké mystické mantry a bylinné lektvary ti hinduisté znají." 1převzato ze stránek hnutí pro vědomí Krišny

Více o obsahu Bhagavad-gíty

5. dubna 2011 v 18:52 | zelenooko |  odddaná služba
Jak přistupovat k Bhagavad-Gítě?
Měli bychom ji přijímat stejným způsobem jako Ardžuna. Šrí Krišna říká v Bhagavad-Gitě, že toto poznání vyjevuje právě Ardžunovi, protože mu nezávidí a je jeho přítelem. Bhagavad-Gitu je třeba číst alespoň se základním teoretickým pochopením Krišny jako Nejvyšší osobnosti božství.
Pro koho je Bhagavad-Gita určena ?
V Bhagavad-Gitě samotné se nemluví o tom, že by byla určena pouze pro Indy nebo hinduisty. Je určena pro všechny, kdo se dotazují na smysl své existence. I Krišna s Ardžunou rozmlouval uprostřed armád tak, aby z rozhovoru získali prospěch obě dvě strany. Dokonce i lidé, kteří následují jiné náboženské tradice (křesťanství, islám, atd.), mohou v Bhagavad-Gitě objevit hlubší pohled na své vlastní náboženství a získat inspiraci pro odhodlanější následování své tradice.
Co nám Bhagavad-Gita přináší ?
Bhagavad-Gita byla vyslovena proto, aby vedla podmíněné bytosti po duchovní cestě k věčnému životu plnému poznání a blaženosti. Šrí Krišna postupně vysvětluje tři základní cesty k dosažení tohoto cíle, vzájemně je porovnává a nakonec vyzdvihuje pro nás tu nejvhodnější a nejpraktičtější metodu seberealizace.
Tři hlavní cesty
Tyto cesty jsou popsány jako jóga. Sanskritské slovo "jóga" znamená "spojení s Absolutním". V souvislosti s duchovnem se v západní tradici běžně používá slovo náboženství. Podíváme-li se na jeho etymologický původ, zjistíme, že pojem náboženství (angl. Religion) pochází z latinského religio (re-ligare), které má stejný význam jako slovo jóga ("znovu spojit").

Krišna v Bhagavad-gítě hovoří o cestách karma-jógy, gjána-jógy a bhakti-jógy. Prvních šest kapitol Bhagavad-gíty hovoří o karma-józe, neboli o dosažení osvobození skrze následování určitých předepsaných činností. V posledních šesti kapitolách hlavně rozebírá gjána-jógu, osvobození pomocí chápání Absolutní Pravdy vlastní inteligencí. Uprostřed mezi nimi je pečlivě usazena bhakti-jóga, o které Krišna hovoří jako o nejvznešenější, nejsnadnější a nejrychlejší cestě k Němu.
Co je karma-jóga?
Ten, kdo vykonává karma-jógu, následuje činnosti varnášramského systému tak, jak je popisují
písma. Podle svých dovedností a schopností člověk náleží do určité společenské třídy (varny). Někdo se stává bráhmanou (např. Učitelem), jiný kšatrijou (např. Státosprávcem nebo vojákem), další vaišjou (obchodníkem či zemědělcem) a někdo šúdrou (obyčejným pracovníkem).

Varnášramský systém také hovoří o čtyřech životních stavech (ášramech), jmenovitě o brahmačárím (studentu), grihasthovi (člověku žijícím rodinným životem), vánaprasthovi (osobě odcházející do ústraní) a o sannjásím (odpoutaný člověk, který se vzdal veškerých hmotných pout a závazků). Je důležité poznamenat, že do dané varny nepatříme podle svého zrození, ale podle svých schopností a inklinací, které vykazujeme - tedy přesně tak, jak uvádí samotná Bhagavad-gítá. Bhagavad-gíta rozhodně nepodporuje kastovním systém, který známe z dnešní Indie. Varnášramský systém můžeme ve své podstatě přirozeně vypozorovat v každé společnosti po celém světě.

Vykonáváním předepsaných povinností lidé získávají zbožný kredit, ale stále zůstávají zapleteni v hmotném světě, i když mohou využívat výsledků své nabyté dobré karmy. Tyto činnosti karmy se ale mohou stát akarmou, pokud si nebudeme chtít přivlastňovat výsledky svých činností, ale použijeme je pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství. Takováto činnost se poté stává bhakti-jógou.

Co je bhakti-jóga?
Tato jóga je popisovaná jako nejdůvěrnější cesta zpátky domů, zpátky k Bohu. Přirovnává se k výtahu, zatímco ostatní cesty seberealizace jsou připodobňovány ke schodišti.

Bhakti-jóga nepředstavuje nějakou nečinnost. Bhakti-jógí vidí veškeré své činnosti ve vztahu s Nejvyšším.

Co je gjána-jóga?
Gjána-jóga se zabývá poznáním nás samotných, světem kolem nás a také konečnou příčinou všeho. Zahrnuje rozbor pěti následujíc témat: 1. Íšvara (Bůh), 2. Džívátmá (duše), 3. Kála (čas), 4. Karma (činnosti) a 5. Prakriti (příroda). Šrí Krišna vysvětluje, že kála, prakriti, džívátmá a íšvara jsou věční a pouze karma je dočasná. Ten, kdo je zapleten v síti karmy (plodonosných činností), se stále nachází pod vlivem kvalit hmotné přírody (dobra, vášně a nevědomosti). Každá akce, ať už dobrá nebo špatná, přináší reakci. Z tohoto řetězce akcí a reakcí se můžeme osvobodit pouze duchovními činnostmi (bhakti-jógou).

Ardžuna ale stále zůstává zmatený a neví, zda-li jednat (věnovat se karmě), nebo se zabývat rozvojem poznání (gjánou, která se mu jeví jako nečinnost). Krišna proto vysvětluje, že činnosti je důležité provádět s poznáním Jeho samotného, což nakonec vede uchazeče k bhakti. Filozofie bez víry je pouhá spekulace a víra bez filozofie je jen rituál. Krišna zmiňuje, že On je konečným cílem všech transcendentalistů, kteří Ho mohou dosáhnout buď přímo procesem bhakti, nebo tím, že se budou snažit dosáhnout bhakti skrze karmu a gjánu.

Proč Krišna hovoří o těchto alternativách?
Ačkoli Krišna vyzdvihuje nadřazenost procesu bhakti, velkou část Bhagavad-gíty hovoří o gjáně a karmě. Dokonce zmiňuje i osmistupňový mystický proces aštánga-jógy, jehož některé části (hlavně ásana a pránájáma) jsou dosti populární i v západním světě. Mnoho lidí nevidí propojení mezi těmito tématy a často je považují za protichůdná.



Pro toho, kdo je poután k činnostem, Krišna nabízí proces karma-jógy, pro intelektuálně zaměřené hledače vysvětluje proces gjány a pro mystiky aštánga-jógu. Bhagavad-gítá hovoří přesně k úrovni, na které se zájemce o duchovní život nachází, a postupně ho přirozeně pozvedává k úrovni bhakti-jógy.


Krišna ale nabízí pro každou podmíněnou živou bytost podle její úrovně pokročilosti a inklinací nějaký způsob seberealizace. Nevměšuje se do naší svobodné vůle, ale jako nejsoucitnější příznivec chce, aby se všichni osvobodili z tohoto pomíjivého světa plného útrap zrození, nemocí, stáří a smrti a vrátili se do věčného, blaženého duchovního světa.